Po dlouhé době potkávám kolo :)
Banány, banány a zase banány...
Road train...
Halooo, haloooo...
Ubytování...
22.12.08
14.12.08
10.12.08
7.12.08
6.12.08
28.11.08
1.349 km v nohách
Jak se říká, každý špatný pro něco dobrý. Při této nucené delší zastávce v KALGOORLIE jsem konečně v dosahu telefonní sítě a internetu. Proč zastávka? Při jednom z nejdelších přejezdů bez města a možnosti doplnit potraviny a vody (185 km) se začalo dít něco s levým kolenem. Bolesti byly tak silné, že jsem musel šlapat dlouhé úseky jen pravou nohou, abych se dostal alespoň na nějaké odpočívadlo se záchodky, ale bez vody. Tento přejezd jsem plánoval na dva dny. Ideální silnice, mírně pod mrakem. Protáhlo se to však na čtyři dny. Naštěstí jsem potkal na odpočívadle Steffana, jenž mi ze svého zásobníku doplnil můj kanystr na 10 l. Spotřeba vody je velká. Do prvního města dojíždím s hrstkou ovesných vloček a trochou sušeného mléka. A to jsem si po cestě nijak nehodoval. A k tomu všemu mě zastihla pěkná buřina. A to už jsem si říkal, že se nade mnou stahují mračna ze všech stran. Jak nad hlavou a budu promočený, tak nad mým kolenem. KALGOORLIE dosahuji se západem slunce 28.11.2008. A to spíš silou vůle a pravé nohy.Hledám si kemp. Všechny jsou drahé - okolo 28 AUD (375 Kč). Jezdím sem a tam, dostávám se i do části , kterou obývají domorodí Aborigenes, většinou na mol a ležících na ulici. Čekám celou noc na lavičce, abych ušetřil alespoň jednu noc. Ráno usmlouvám v jednom kempu na 23,20 AUD. Konečně se po těch dnech, kdy jsem viděl jen buš sprchuji a peru prádlo. Postavím stan a jdu s bolavým kolenem do nemocnice. Vzhledem k tomu, že ČR nemá s Austrálií smlouvu o ošetřování osob a ačkoli jsem šel do státní nemocnice, cena za prohlídku je 146 AUD. A tady výborně pracovali pánové z pojišťovny a po spojení s nemocnicí s asistenční službou vše vyřídili, takže nebyla potřeba nic platit. A teď několik dní klidu a snad se vše vylepší. A nyní to veselejší. Cesta po pobřeží bez problémů. Dostal jsem se do farmářské oblasti, pěstují pšenici, oves. Některé farmy mají i 92 km2. Pro představu v jednom okrese o rozloze 280 km na 90 km žije asi 620 obyvatel. Měl jsem možnost jet na farmu, kam mě pozval farmář, jehož předek přijel na lodi ze Španělska a usadil se zde. Jeho polnosti mají výměru 5000 ha, to je na osev. Další pozemky jsou pro ovce. Celkem na farmě pracují čtyři lidé. Normální výnos z 1 ha je okolo 1.4 tun, letošní rok 3.3 tuny/ha. Vloni prý vydělal milion dolarů, půlku však dal za nový kombajn, plně automatický - počítač kontroluje nejúrodnější části polností a pak vše doma vyhodnocují. Kromě toho má s kamarády hostel na severu, kam pravidelně jezdí. Viděl jsem, jak se kvalita zrna kontroluje, jel truckem po prašných cestách. Je-li plně naložen, ze 100 km/h potřebuje k zastavení 500 m. Proto, když nějaký vidím ve zpětném zrcátku, brzdím a uhýbám. Obzvlášť, když má tři přívěsy, každé vybočení z trati vše pěkně rozkmitá. Ráno pro mě farmář přijel, aby mě vzal na jejich piknikové místo. Takový kopeček, jakoby polévaný kamenem. Na vrchol jedeme džípem. A odsud je na jednu stranu na Darwin vidět jen bush, na druhou jen pole. Vypráví mi o tažení emu, ukazuje klokaní stezky a klokaní bobky. Osvětluje jména některých ptáků. Jeden velmi rozšířený papoušek se jmenuje Twenty Eight – dvacet osm, a to podle zvuku, který vydává. Putování pokračovalo krajinou solných jezer, viděl jsem jejich přítoky, krystalky soli. Bylo je vidět již z velké dálky, slunce jež se do nich opírá, je rozsvítí doběla. V těchto místech jsem si připadal trochu ztracen, kam se dohlédlo, bylo vidět jen bush, solná jezera a vyprahlá půda. V dalších částech pouze nikdy nekončící pole. Dostal jsem se k několika skalám, rudých, jakoby vylévaných z betonu. Zaujalo mě místo BOONIE ROCK. Tuto skálu využili pionýři zlatokopectví ke svému užitku. Celou skálu obložili plochými kameny a dešťovou vodu sváděli kanály do nádržky. Tu pak pěkně prodávali vyprahlým nováčkům, hledajícím zlatý poklad. Ze zvířátek jsem se setkal s ještěrem tlouštíkem Bobtail. Z hadů jsem měl možnost spatřit Dutáte, zrovna když jsem vyjížděl z města, viděl jsem jeho bojovně vztyčenou hlavičku a vzpomněl si na slova jednoho zahradníka, který mě zasvětil do ošetření kousnutí hadem – hlavně pomalu. Kousne-li vás do zápěstí, nejdříve přiložíte tlakový obvaz na ránu a zavazujete ke konečkům prstů a nazpět. Pak další tlakový obvaz a zavazovat směrem k rameni. Místo kousnutí jakkoli označit, lékař pak otevře ránu pouze na tomto místě, vloží indikační papírek a podle zabarvení pozná, jaké sérum bude podáno. Viděl jsem prchat dva emu v buši, klokanů jsem viděl víc mrtvých podél silnice, nežli živých. A když už jsem nějakého viděl, než jsem vytáhl foťák, byl pryč. Co před vámi neuteče jsou mouchy, doprovázejí vás všude a znepříjemňují život. Mnoho lidí používá síť na obličej. Já si občas na nějaké pochutnám za jízdy, a nebo na lžíci, když jím. A někdy nevím, zdali má mé tričko oranžovou či černou barvu na rameni. Mají mě jako taxi zdarma. Někdy se přidají večer komáři a jedinou možností navečeřet se v poklidu je zavřít se do stanu, uvařit, sníst a pokud možno už neotvírat stan.
S lidmi vycházím dobře, protijedoucí mávají, dokonce jsem byl pozván na večeři od manželského páru z Nového Zélandu a Filipín. Nechali mně postavit si stan na jejich zahradě. A to, když jsem se jich zeptal , zda je ještě otevřen nějaký obchod. Bylo už pozdě, řekli, že už není nic otevřeno a pozvali mě dál do domu. Dlouho do noci jsme si povídali, vzpomínali na Nový Zéland. Ráno jsem se s nimi rozloučil, poděkoval za vřelé přijetí a vydal se na další cestu.
Jen je důležité nespoléhat na mapu. V místech označených jako město se může nacházet jen zavřená hospoda, benzínka, žádný obchod, nebo několik málo domů a škola s osmi žáky. Takže heslo zní – mít stále dostatek vody a potravin s sebou. Kila, která s sebou jeden vleče, se mnou hodit. Mezi 12.11. a 28.11.2008 jsem urazil celkem 1.349 km, což i přes všechny obtíže dává solidní denní průměr. Nejdéle jsem byl v sedle 8 hodin a 59 minut, nejdelší ujetý úsek za den byl 137 km.
Často se radím s Australany o podmínkách a možnostech doplnit si po cestě vodu. Včera mě oslovili tři postarší muži a dali jsme se do hovoru, když jsem řekl, kam mám nyní namířeno, tak se snažili vymluvit mi tuto cestu. Měl jsem v úmyslu ještě se podívat do LAVERTONU. Podle jejich rad se tedy vydám k pobřeží. Raději prý budou sledovat moji další cestu, než aby našli v novinách fotky vybělené kostry, na níž si pochutnala různá zvířátka.
S lidmi vycházím dobře, protijedoucí mávají, dokonce jsem byl pozván na večeři od manželského páru z Nového Zélandu a Filipín. Nechali mně postavit si stan na jejich zahradě. A to, když jsem se jich zeptal , zda je ještě otevřen nějaký obchod. Bylo už pozdě, řekli, že už není nic otevřeno a pozvali mě dál do domu. Dlouho do noci jsme si povídali, vzpomínali na Nový Zéland. Ráno jsem se s nimi rozloučil, poděkoval za vřelé přijetí a vydal se na další cestu.
Jen je důležité nespoléhat na mapu. V místech označených jako město se může nacházet jen zavřená hospoda, benzínka, žádný obchod, nebo několik málo domů a škola s osmi žáky. Takže heslo zní – mít stále dostatek vody a potravin s sebou. Kila, která s sebou jeden vleče, se mnou hodit. Mezi 12.11. a 28.11.2008 jsem urazil celkem 1.349 km, což i přes všechny obtíže dává solidní denní průměr. Nejdéle jsem byl v sedle 8 hodin a 59 minut, nejdelší ujetý úsek za den byl 137 km.
Často se radím s Australany o podmínkách a možnostech doplnit si po cestě vodu. Včera mě oslovili tři postarší muži a dali jsme se do hovoru, když jsem řekl, kam mám nyní namířeno, tak se snažili vymluvit mi tuto cestu. Měl jsem v úmyslu ještě se podívat do LAVERTONU. Podle jejich rad se tedy vydám k pobřeží. Raději prý budou sledovat moji další cestu, než aby našli v novinách fotky vybělené kostry, na níž si pochutnala různá zvířátka.
Stanovaní v bushi...
Přítok do jezera...
Zavlazovací kanály...
Dárce vody Steffan...
První tisícovka kilometrů...
20.11.08
18.11.08
A je čas na jídlo!! :)
Veškeré produkty a především potraviny od firmy Home Brand, které se staly "naší" oblíbenou značkou před dvěma lety také na Novém Zélandu, přicházejí opět na scénu!!.....je to chutné a hlavně levné :)...ať žijou fazole!!
16.11.08
Hola Amigos
Hola Amigos,
Por el fin esta todo preparado para la salida. Ya pasado cinco dias en Perth, la capital de Oeste de Australia. Que decir - el centro urbano no es muy grande, unos pocos rascacielos, muchas zonas verdes y muy facil para orientar se. Tambien trabaja mucho. Esta abierto a los estudiantes, extranjeros y aqui se nota el cambio en conparacion con la costa este. Precio medio de un hostal en Brisbane son 14 dolares. Aqui, hostal de categoria inferior vale doble.
Y como estan las tiendas de bicis? Tienen de todo, lo unico que no hay es lo que uno busca. Yo quieria un remorque de dos ruedas-casi imposible-tienen que mandako desde Melbourne. Y en trayer me remorque de una sola rueda tardaron tres dias. Tambien tenio que comprar dos bolsas con soporte para la rueda trasera. Pienco, que ahora todo ysdo por el camino aparecen cosas que faltan. Tambien tengo que cambiar la ruta.
En el norte empasara la temporada de Pluvias y nadie no me rocomienda subir en estos meses. Y ir por el centro nesesita varios permisos.
Maňana por la maňana epesaré subir a Pinnacles - 250km al norte desde Perth, Luego bajare por la costa al sur, a Albany. Parece, que este viaje sera mas dificil la que me podia imaginar. Pronto les voy a transmitir mis primeras experiencias con el remorque y me deseo que nos vamos llevar bien, como amigos a sin acidentas.
Hasta pronto Roman
15.11.08
12.11.08
Huráá...konečně je to tady.....nastal den D
Dnes již konečně vyrážím na cestu. Opustím město Perth a nejprve si udělám malý výlet (cca 600 km okruh) severně od Perth a poté se již pustím po jižním pobřeží Austrálie dále na východ.
Všechny vás zdravím Roman
Všechny vás zdravím Roman
11.11.08
Poslední příprava před cestou
Balení všech věcí, které s sebou povezu, nákládání na cyklo-vozicek a poslední seřizování kola.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)